Před třemi lety, když se blížily mé 40. narozeniny, se mě manžel zeptal, co bych si přála za dárek. Protože to měl být rok plný životních výročí, rozhodla jsem se nebýt skromná a přála jsem si poukaz na dovolenou. A rozhodla jsem se, že na tuto dovolenou odletím JINÁ.
Na netu jsem si našla poradnu, kam jsem napsala a tím má cesta za hubnutím začala. Při první návštěvě, kdy proběhl vstupní pohovor, vážení a měření a došlo k vyhodnocení dat, mi paní poradkyně řekla, že by bylo super zhubnout 40kg. Upřímně musím říct, že v tu chvíli jsem si myslela, že se asi zbláznila. Nevěřila jsem, že bych mohla zhubnout 40 kg, ale podařilo se a dokonce podstatně víc.
Nebudu se úplně rozepisovat o podrobnostech, jen musím zmínit, že člověk musí chtít sám. Okolí Vám sice může říkat, že byste měla se sebou něco dělat, ale pokud nechcete a nehodláte pro to nic udělat, nic a nikdo Vám nepomůže.
Ty dva roky mě stály spoustu úsilí, změn, přístupu, odhodlání a odříkání a samozřejmě i financí, ale výsledek je nepřehlédnutelný.
Viděla jsem před sebou cíl a pro ten jsem dělala, co bylo v mých silách. Změnila jídelníček, začala jíst častěji, zdravěji, přestala pít sladké pití a postupně začala zapojovat pohyb – chůzi.
Po sedmi měsících jsme odlétali na vysněnou dovolenou a já vážila o 30 kg míň. Byla jsem neuvěřitelně šťastná a hrdá na to, co jsem dokázala a nevěřila, že by to šlo ještě víc. Za další necelý rok a půl jsem zhubla dalších 22 kg a rozhodla se, nadělit si další odměnu – abdominoplastiku.
Celou dobu mě provází poradkyně paní Kabrhelová z Naturhouse, ale věřte, že žádné zázračné tablety, ampule, drinky apod neexistují nebo já je teda neznám. Ano, existují podpůrné přípravky, které Vám pomohou, ale ta nejdůležitější práce je a bude jen a jen na Vás.
Chtěla bych hrozně poděkovat paní Anně, která mě celou dobu vedla a stále vede evidentně správnou cestou. A když mám chvíle (že jich bylo), kdy zaškobrtnu a nedaří se, že mi nenadává, ale dodá odvahu pokračovat dál. Děkuji své rodině, která mi pomáhá a toleruje, že občas místo lítání v domácnosti lítám po venku. Svým kamarádkám a známým, že mi dělají společnost při courání po venku. Enďovi (pes), který by se mnou šel až na kraj světa. A obrovské díky patří všem, kdo jakkoliv vyslovili či projevili uznání, hrozně moc to pro mě všechno znamenalo a stále znamená.
Nikdy jsem nebyla, nebudu a ani nechci být hubeňour. Cítím se teď výborně, a ať byla cesta značně náročná, zvládla jsem to a jsem na to pyšná. Rok držím váhu, ale vím, že nesmím usnout na vavřínech.